V Třebíči ožila masopustní tradice v tom nejvěrnějším podání. Dva soubory, Bítešan z Velké Bíteše a Herálecké maškary z Herálce, předvedly starobylé zvyky a masky, které chodily v průvodech už před staletími.
Rozjuchaná chasa se na chvíli uklidňuje. Teď musí pořádně poslouchat. „Rasové. Všem ženám, slečnám i pannám vyšetřte plodnost a pánům zkontrolujte tu jejich drobnost,“ zní jeden z příkazů.
Věru, to je skutečně velmi důležité – takové věci nelze opomíjet, jinak by v domácnosti v nadcházejících měsících nemuselo být veselo. I ostatní dostávají nejrůznější příkazy. Žid, Turci, báby s nůší, slamáci, pasáček a mnozí další mají přesně daný úkol, který je nutné splnit.
Udílí je ředitel Muzea Vysočiny Třebíč Michal Zábrš, který na Šmeralově statku vítá všechny tradiční figury známé z masopustu. Nikoli tedy ty, které si lidová tvořivost již upravila k obrazu svému, ale takové, které do průvodu opravdu patří.
Před zraky nadšených Třebíčanů tak defilují hned dva soubory z míst, kde se tyto zvyky dodržují tak, jak je znali naši předkové. Bítešan z Velké Bíteše a Herálecké maškary z Herálce. Právě tato obec na Žďársku je velice specifická – řeka Svratka ji rozděluje na českou a moravskou část, přičemž každá z nich pojímá masopustní zvyky trochu jinak.
Praprapraprapra…
Ať už ale místní žijí v jakékoli z historických zemí, vnímají toto kulturní dědictví s velkou pokorou. „Pro mě osobně je to praprapraprapra…,“ směje se Václav Gregor v krásné masce v odpovědi na otázku, zda ho k masopustu přivedli třeba jeho rodiče. „U nás to skutečně dodržujeme. Vyjde průvod přes celou ves a u každého baráku se tato tradice drží,“ dodává Gregor.
Podle jeho kamaráda Šimona Vašíka snad už ani v Herálci nejde o tradici. Spíš je to příjemná povinnost. „Každý, kdo se k tomu aspoň trochu má, se toho účastní. A to nejen průvodem. V rodině pečeme koláčky a koblížky. Stejné je to i všude jinde. Ať už přijdeme ke kterémukoli domu, vítají nás tam právě koláčky a koblížky a samozřejmě i tvrdým. Zatancujeme si a jdeme zase o barák dál,“ vykládá Vašík. „V Herálci budeme masopust letos slavit prvního března. Tady v Třebíči je to pro nás taková drobná zkouška,“ usmívá se mladý muž v masce Turka.
Jejich juchání sledují stovky návštěvníků. A to nejen z Třebíče, někteří přijeli skutečně zdaleka. „Chtěli jsme někam vyrazit na výlet. A zrovna jsem se dočetla, že tu bude masopust, tak jsem si řekla, že to musím vidět,“ říká s nezaměnitelným jihomoravským přízvukem Martina Křístková z Hrušek u Břeclavi.
Krávu oživuje lok z láhve
Hudba mezitím hraje, masky neustávají v tanci, až přichází ta nejdůležitější chvíle. V podhoráckém, tedy třebíčském, podání by to bylo pochování basy, v případě Herálce, tedy typického Horácka, je to však poražení krávy. Ta v lidovém podání mohla za všechno špatné, co v minulém roce domácnost postihlo – avšak na rozdíl od Podhorácka, kde na basu již opravdu nikdo nesáhne, je kráva na Horácku zase ihned oživena. Stačí k tomu jediné. „Máme tady živou vodu?! Máme tady živou vodu?!“ volají rasové.
Vzápětí se jim dostává láhve s průzračnou tekutinou, kterou strkají kamsi pod krávu, kde lze tušit dva figuranty, kteří nosí kostým krávy. Láhev na chvíli zmizí, kdo by byl blíže, jistě by uslyšel polykání mohutných doušků – a ihned poté kráva vstává. Sláva! Vše je zachráněno! Masopust se vydařil!
Krčmář, Milan. Koláčky, koblihy a masky. Třebíč si užila pravý venkovský masopust. In: trebicsky.denik.cz [online]. Praha: Vltava Labe Media, 2025, 15. února 2025 [cit. 2025-02-17]. Dostupné z: https://trebicsky.denik.cz/zpravy_region/kolacky-koblihy-a-masky-trebic-si-uzila-pravy-venkovsky-masopust-podivejte-se-20.html
Masopust se konal v rámci projektu Poznáváme sousedy aneb jsme si blíž, který je spolufinancován z prostředků EFRR prostřednictvím Fondu malých projektů 2021–2027.
