Zaplněný sál, vesměs mladí lidé, studenti, skauti. Komunikující, vstřícní, zdvořilí.
Dychtivě čekají na setkání s přednášející. S paní, která přežila holocaust, Terezín.
Leč ta chybí. Místo ní je na pódiu jen modře svítící projekce plochy počítače na plátně.
Ano, přednáška, kterou 23. října hostil konferenční sál Šmeralova statku (stodola), bude probíhat on-line.
Osmaosmdesátiletá paní je energická, na první pohled s přehledem ovládá IT, PC a vše okolo, mluví nádhernou češtinou, nementoruje, bezmála dvě hodiny sdílí silný příběh svůj a své rodiny, takový, který prožila za války jako malé děvče. Paní RNDr. Michaela Vidláková. Je skvělá. Celou přednášku má podepřenou výborně sestavenou prezentací fotografií, listin, map, obrázků.
Sál ani nedutá. V závěru dotazy, hodně dotazů. A odpovědi vyvolávající v posluchačích silné emoce. I slzy.
Děkujeme, vážená paní Vidláková.
Děkujeme, milí hosté, studenti, skauti. Takovou návštěvu, jako je vámi pořádaný cyklus přednášek Stopy naší doby, nám na statek seslalo samo nebe.
